Michal.
Nikola.
Čenimír.
Svatá trojice, co se dala dohromady nějakým podivným zásahem shůry, jinak si to nedovedeme vysvětlit...
Ale od začátku.

Poznali jsme se v IT firmě, kde jsme oba přibližně ve stejný čas začali pracovat a oba si hned při prvním setkání notovali, že se těšíme, až zase vypadneme někam do zahraničí. Přetočíme o necelé dva roky a pár kotrmelců dopředu a začali jsme spolu konečně prostě chodit.
V práci už to po dvou letech nebyla zrovna velká zábava, a tak jsem po pár měsících randění odjela na zimu pracovat na hotel do Rakouska, kam za mnou Michal naštěstí často jezdil a kde se taky zrodil plán... Koupíme dodávku. Netrvalo dlouho a padl nám na inzertním webu do oka Čenda (ani vlastně nevím, jak se to stalo??). Tehdy to ještě samozřejmě nebyl Čenda, byla to (už také obytná) maličká dodávečka, celá polepená reklamou, kterou prodával taky dobrej maník. Slovo dalo slovo a v březnu, dva dny po mém návratu do Čech, jsme se napříč celou republikou vydali do Chebu pro svýho Čendu.
Tím začal tříměsíční maraton vrtání, řezání, broušení, ohýbání, natírání... Společenský život šel do háje, páteční a sobotní večery probíhlay v duchu: se zapadajícím slunkem sklidit nářadí, dát si krupicovou kaši a do pár minut bejt tuhý.
Všechno vynaložené úsilí se ale rozhodně vyplatilo.
Michal mezitím taky skončil v práci, začali jsme dělat na částečný úvazek ve firmě našeho kamaráda. (Tímto zdravíme Míru, kterej je do cestování podobně blázen, jako my, a nechává nám volnost, díky!)


No, a teď jsme tady, necelý rok od doby, co jsme spolu začali randit - máme svůj pojízdný dům/kancelář/dílnu, brázdíme evropský silnice a jsme prostě šťastní.