V pondělí dvacátého šestého června roku dvoutisícího sedmnáctého jsme konečně vyrazili na naši očekávanou cestu "kolem Evropy".

Fanfáry s velkou slávou zazněly v Chrudimi, odkud jsme se přes Hradec a Trutnov vydali až do dalekého Adršpachu. Tam jsme se vyspali, druhý den si trochu zalezli a ještě večer se vydali k našim polským sousedům.

Véča s výhledem na Sněžku, rozloučení s českým pivem.

Místo pro nocleh jsme volili jednou z našich dvou obvyklých metod - podívat se do google map kde je nějaká vodní plocha, prohlédnout si okolí, vybrat místo k zaparkování. Takhle jsme našli Mietkowskie jezioro - je to spíš přehrada, ze které se dost těží (což vydává randál asi jako umírající stádo velryb), ale taky na ní je velká pláž, restaurace, windsurfing,... no a taky rybářská pláž, kam jsme se schovali my. Místní rybáři si nás chvíli zvědavě prohlíželi, ale žádný vyhazov neproběhl, a tak jsme tam zůstali rovnou dvě noci. Tady se sluší dodat, že už od výjezdu z Adršpachu vydatně pršelo, chvílemi svítilo sluníčko, pak foukalo, a pak zase vydatně pršelo - v tomto duchu se nesl celý náš první týden, vlastně až doteď. Já husa jsem si málem nevzala svoje holínky, a jak se mi teď na rozbláceným jezeře hodily..!

U jezírka jsme taky zažili naši první čendí bouřku, která rozhodně nebyla malá. A protože jsme celou cestu k jezeru schytávali pramínky tekoucí z našeho umně utěsněného střešního okýnka, Michal vysoce profesionálně zalepil střešní okýnko zvenku a za bouřky se k nám nedostala ani kapka.

Možná je tomu těžké věřit, ale občas potřebujeme i pracovat, takže jeden celý den jsme v podstatě strávili prací a taková kancelář v dodávce, to je hodně fajnová věc...

Následně jsme se vydali směrem na Lodž, kde jsme se chtěli trošku podívat po městě a potom přespat ideálně v nějakém kempu - dopřát si luxus sprchy a umytých vlasů...

Lodž je... no, město. Na Tripadvisoru jsou na prvních místech v žebříčku zajímavostí: obchoďák, pěší zóna, židovský hřbitov. To mnohé vysvětluje. Začíná se nám možná lehce potvrzovat naše teorie, že v Polsku kromě Krówek nic není... Nicméně jsme si v roztomilý hospůdce na zmíněné pěší zóně dali polskou polívku s bílou klobásou a děsně dobrej bigos - tradiční jídlo se zelím a kousky masa, klobásek a co se tak najde. Bigos opravdu vypadá jako smíchané zbytky, trochu jako když vyškrábnete co vám zbylo v pekáči po pečení masa a smícháte se zbylým zelím, ale je to fakt dobrota.

Trochu jsme se prošli, na třetí pokus si zařídili polskou SIMku s děsným množstvím dat (konkrétně 100GB za 5PLN, tímto zdravíme vyčůrané české operátory), podívali se na ten opěvovaný obchoďák (což je fakt nádherná, obrovská zrenovovaná továrna) a vydali se do kempu asi 60km od Lodže, který jsme si mezitím našli.

Kemp, nebo spíš kempík, to byla roztomilost sama! Pouhých 12 míst ke stání, majitelé byli páreček důchodců, kteří se starali o zahrádku a jezdili po "kempu" ve svým zahradním vozítku, sprchy v domečku, který klidně mohl být předělaný chlívek, mezi karavany pobíhal kocour... Úžas prostě. Rozhodli jsme se zůstat tam taky dva dny, protože práce prostě pořád volá. Nicméně hned druhý den brzy odpoledne přišla (překvapivě) bouřka a shodila elektriku v celé vesnici, takže žádná wifi, mobilní signál do těchto končin samozřejmě nedosáhl... Ale máme dodávku a data, takže jsme si poradili ;)

V sobotu ráno jsme se přesunuli do Varšavy, kde jsme si přes Airbnb zamluvili pokoj v centru, abychom si mohli město užít fakt zblízka. Varšava nás jen utvrdila v přesvědčení, že v Polsku asi FAKT nic není. :)) Nebohá Varšava byla hned na začátku 2. světové války takřka celá zničená, takže je pochopitelné, že se nemůže přespříliš chlubit historickými poklady... Jasně, ta historie tam je fakt neuvěřitelná a dechberoucí. Staré město je hezké, jako stará města bývají. Obchodů a restaurací mají milion, jako velká města mívají. Honosný kostel na každých padesáti metrech, jak to tak v Polsku bývá. Ale kromě Paláce kultury a vědy jsme asi nenašli nic, co by nás uchvátilo, ani samotná atmosféra města není nijak výjimečná. Nechci Varšavu nějak hanobit, dva dny jsou hrozně málo na poznání místa, ale moje pocity z tohoto města jsou velmi vlažné - a to miluji města.

V neděli pozdě odpoledne jsme prchli z Varšavy směrem k Bělověžskému pralesu, na jehož okraji jsme se vyspali, v pondělí lehce popracovali, prošli se a v úterý vyrazili na lov zubrů... Bohužel, nakonec jsme za zubrem museli přímo do rezervace, v lese jsme potkali jen otisky kopýtek.