Při přejezdu do Estonska jsme kupodivu zas neměli žádný velký plány. Člověk si tak nějak vzpomene, že hlavní město je Tallinn a s pomocí strejdy Googla si dohledá, že je to v UNESCU. Najede si TripAdvisor, nahází tam pár srdíček k nejzajímavějším památkám a pak už jen čumí do mapky a cvaká foťákem. No rozhodně je to zajímavá varianta, ale pro nás bylo potřeba najít ještě něco šmrncovnějšího.

Šinem si to tak po dálnici (= česká silnice 1. třídy s retardérama a semaforama) na Tallinn a najednou se Nikol začne strašně rozplývat nad fotkama lam. Když se vystřídá pár periodických výbuchů rozněžnění a vytlemení, vnímavej člověk jako já se napopátý zeptá co se děje. Prej alpačí farma hned kousek před náma kousíček vedle dálnice...
Rozdíl mezi lamou a alpakou necháme koňovi, je to oboje strašně vtipný a roztomilý. Mimoto razím pravidlo, že když po ránu vidíte něco takovýdleho, nedá se bejt nasranej. Jasná volba, frčíme tam.

Ty se mi směješ?!

Holky si rozuměly

Angorák, další kandidát na nejvtipnější chomáč chlupů pod Sluncem

Bránice dostávala strašný nálože

"Co je to tady za hnusnou máničku? Myslíš Gagarinova bratra?"

Neskutečný pózy

Estonsko si to v podstatě ani nezasloužilo, ale hned se nám líbilo stokrát víc. Periodický výbuchy rozněžnělosti se od tý doby opakujou častěji, jen intenzita pomalu klesá. Asi bude potřeba na severu najít losátka bo něco podobnýho.

Ve městě dokupujem už tak sedmou SIMku (kluci pobaltský nebyli zas tolik uvědomělý aby si navzájem neřešili roaming) a frčíme na západ od Tallinnu na pláž.

Cestou se zastavujem v Rummu - bývalý sovětský lom, který byl neplánovaně zatopen spodní vodou. Soudruzi to prej trochu nestíhali odklidit, tak tam utopili pár budov, těžebních strojů a půlku vězení. To nás asi zajímá!
Turisti tam rozhodně nejsou vítaní ani normálně, ale tentokrát byl vstup k  jezeru uzavřen i z jiných důvodů (hlídači se psem se tvářili jak kdyby tam lovili UFO, ale podle mě si kluci chtěli jen pojezdit vorem po vodě a vypadat u toho desně hustě). Ostnáč byl celkem srozumitelná, ale ne nepřekonatelná blokáda z druhý strany jezera. Místňáci z Tallinnu nám ukázali cestu, my jsme v tom skoro nevinně.

Vyčkáváme na správnou chvíli abychom se proplížili k zatopenému vězení

Čenda pózuje na druhý straně jezera

Pohled z druhého břehu

Zdi lomu v pozadí

Doupě pochybných existencí

Skoro jako Zabriskie Point (USA)

Došla plynová bomba. Pain in the ass again!!!
Plyn bych zatím vyhlásil největším Mordorem na Čendí cestě. Důvěřivej člověk (Michal) předpokládal, že 2kg plynu s neměckým cylindrem pro plnění je neprůstřelná výbava pro pohodlný doplňování prakticky kdekoli. Němci se rozmohli po celý Evropě, žejo, plyn je všude, žejo, bomba jako bomba, žejo... Nojo, Einstein měl prej taky chybu v teorii relativity...
Prakticky to vypadá tak, že každá země má svoji verzi strašně vychytaný plynový bomby a rozhodně neberou na výměnu ty zprzněný bomby od sousedů. Jsou ochotný s kyselým xichtem tu zprzněnou bombu doplnit, stojí to pár šušnů, ale je to služba nadmíru raritní. Ve výsledku tím člověk stráví 4 hodiny ježděním po městě a pak když to konečně najde, chtějí po něm asi 150,- a za minutku je po ptákách... Ass is clean again!!!
Budu to asi muset pokoumat trochu jinak, je to pruda...

No radši mizíme spravit si náladu k vodičce aneb kratičká zastávka u vodopádu při cestě za západ do NP Lahemaa - na tu rovinku co tu panuje kolem to je hotová Niagára.

Davy turistů tam zrovny nebyly

Vodopád Jägäla, na místní poměry velkej převis

Další den trávíme hodně stylově v NP Lahemaa - slibujou bažinky, jezírka a řašeliniště... Nekecali, naprostá pecka! Touha po bažinkách na krátkou dobu ukojena...

Rašeliniště

Masožravky

Močálky a jezírka

Průchod bludištěm

Mám rád vuni tvé kůže

Mezidruhová konverzace aneb fakt nejsem tvůj typ

Cesta domů k Čendovi

No a nocleh na pláži zase parádní. Prostě pohodinda.

O romantické západy Slunce tu není nouze

V mezičase bereme trajekt z Tallinnu do Helsinek za příjemných 51 éček - snad si Čenda neškrtne nahoře solárem, máme to rezervovaný jen na vejšku 2,05 m.

Intermezzo:
Původně jsme uvažovali o výletě k soudruhům do Petrohradu s možností 72 hodin bezvízového vstupu, ale po bližším přezkoumání podmínek, poplatků, dokumentů, omezení bych to shrnul jedním velkým NASRAT na účet ruské byrokracie.

Tallinn. No potěš koště. Nejsem zrovna fanda velkejch měst, tak nejsem úplně objektivní, ale něco se prostě dá udělat tak, aby to nebylo na hovno. U Tallinnu se to holt moc nepovedlo. Začínáme už parkováním.
Pro zaplacení parkování musíte mít místní SIM kartu, poslat si speciální SMS s kódem daného parkoviště a SPZ a dobou parkování. Po ukončení parkování musíte zase zpátky zavolat jakože končíte. Nutno říct, že na vybranejch parkálech existuje i parkovací automat, a ty jsou taky 5x dražší... Jak to jen říct, že by další nasrat, tentokrát na účet estonské byrokracie?

Snad nás neodtáhnou

Umělecké uličky starého města

Věže Viru Väravad

Tallinn Town Hall

Výhled z hradeb starého města

Tallinn se loučí

Tallinn si počáteční reputaci chudák fakt nezlepšil, starý město asi dobrý, památky taky supr, výhledy taky supr, ale jsou to ty všudepřítomný zástupy Rusáků, bordel a totálně chaotický značky v Tallinnu, který pro mě dotvářejí celkový dojem města. Bylo potřeba se posunout dál, těšil jsem se na nekonečný jezírka ve Finsku, na lidi mluvící anglicky, na čistou přírodu...

Konečně do Finska...