Už v tu vteřinu, co se kola našeho Čendíka dotkla pevniny na finské straně, jsme věděli, že tady to bude jiná. Škoda, že nemáme fotku tallinského přístavu pro porovnání. Poslední noc v Tallinnu jsme strávili na parkovišti u přístavu a bylo to divný. Hodně divný. Přístav je velký, má několik terminálů, okolo nich je spousta různě značených a různě placených parkovišť. Zaboha jsme se tam ten večer nemohli vymotat a nedejbože najít i místo pro nocleh bez placení. Nakonec jsme našli, ale celá oblast přístavu je taková nehezká, strohá, skoro až bych řekla průmyslová... No, a přijeli jsme do Helsinek, a tam ihned po výjezdu z trajektu navazují červené cihlové domečky. :) Těžko si ten rozdíl představit.
Díky osvědčený aplikaci park4night jsme našli parkoviště poblíž centru, kde byla pláž, hřiště, WC, venkovní sprcha... Co víc si přát. Vydali jsme se tedy tam a jen jsme najeli na parkoviště, už na nás přátelsky mával nějakej týpek stojící vedle jakýsi dodávky. S týpkem i s jeho spolujezdcem jsme se ještě ten večer skamarádili, ukázalo se, že jsou to kluci z Anglie, co koupili a přestavili dodávku, prodali všechny svoje zbytečný věci (a že jich všichni máme!) a vyrazili na cesty. Jeli pochopitelně opačným směrem než my, takže už měli Skandinávii za sebou, udíleli nám cenné rady a dost nás bavili svýma historkama. A poslouchat tu jejich britštinu, to byla prostě lahoda... Tohle místo se nám tolik zalíbilo, že jsme tam zůstali hned tři noci.

Druhý den jsme se vydali rovnou do centra Helsinek. Došli jsme necelé tři kiláčky do centra k naší první naplánované zastávce - Kamppi, Kapli ticha. Kaple ticha je naprosto báječné místo. Je to nádherná zaoblená stavba celá ze dřeva, uvnitř jsou jen lavice, šedé polštářky a vepředu úplně minimalistický oltářek (říká se tomu tak?) s jednoduchým křížkem, květinou a svící. Ale hlavně: je tam naprosté ticho. Úplné. Přímo v centru města, na náměstí mezi obchodními domy, mezi stovkami lidí, jednoduše za sebou zavřete dveře, posadíte se na lavici a (pokud pořád někdo necourá dovnitř a ven) prostě jen slyšíte naprosté ticho. Je tam takový ticho, že slyšíte, jak paní tři řady za vámi dýchá. Seděli jsme tam nehnutě asi 10 minut a jednohlasně se shodujeme, že takové místo by mělo být v každém městě.
Nechápu, jaktože jsem kapli vůbec nevyfotila... Ale je to tak super místo, že jsem si musela fotky stáhnout, abyste to taky viděli. :) 

Kaple ticha.

Interiér kaple.

Hlavní nádraží v Helsinkách

Náměstí před nádražím (a místo na svačinku :))

Jezero Tölöviken v Helsinkách

Po Helsinkách jsme se na pekelných žlutých strojích proháněli až do večera a bylo to úplně první město za celou naší cestu, kdy ani jeden z nás ani nepípl, že ho to město zmáhá...! Jsem si jistá, že za to můžou právě žlutí hrdinové. Helsinky jsou ale opravdu krásné město - není tam příliš lidí, nejsou tam obrovské davy, na kole je to tam výborný, všude cyklostezky, čisto...

Jeden z hromady ostrůvků kolem Helsinek.

Helsinki City bike - náš žlutý zachránce!

Chrám Zesnutí Bohorodičky (asi neznám divnější název..)

Evangelická katedrála

... a tak jsme tak učinili.

Senátní náměstí před evangelickou katedrálou.

Druhý den jsme navzdory nehezkému počasí vyrazili na ostrovní pevnost Suomenlinna. Tady nutno podotknout, že jsem si hned první den příjezdu do Helsinek koupila konečně kalhoty. Jakože venkovní kalhoty. Měla jsem s sebou na couračky přírodou jen legíny a starší džíny, takže klasicky nepřipravená, nevybavená. Já byla ještě před rokem 100% městský dítě a nevlastnila jsem ani nepromokavou bundu... :) Ale teď, když už mám nepromokavý, neprofouknutelný, vzdušný a navíc krásný kalhoty, už mě žádný počasí nemůže rozhodit. Takže jsem navlíkla kalhoty, bundu, čelenku na uši, naskočila na žluťáka a spokojeně jsme se vydali do přístavu chytit trajekt, který nás odveze na pevnost.
Suomenlinna je námořní pevnost z poloviny 18. století rozkládající se na osmi ostrovech před helsinským přístavem, je zařazena na listinu UNESCO. My jsme navštívili 4 ostrovy, které jsou propojené mosty. V dnešní době je na ostrovech spousta pozůstatků opevnění, děl, tunelů, muzeí, uměleckých studií, kaváren... a asi 800 stálých obyvatel. Je to rozhodně krásný místo a zajímavý výlet, my jsme tam strávili asi kolem 5 hodin a rozhodně jsme se nenudili - a to jsme ani nechodili do muzeí.
Nechám za sebe zase raději mluvit fotky, těm to jde mnohem líp... :)

Pohled na Helsinky z ostrovů.

King's gate - Králova brána postavená v místě, kudy na ostrov v r. 1752 poprvé vstoupil král Adolf Frederick a rozhodl o vybudování pevnosti.

Výhled na spoustu ostrůvků v okolí.

Pozdrav pro mamičku - tímhle jsme připluli :)

Pískoviště pro špunty v přímořském duchu.

Ponorka Vesikko z 2. světové války.

Malá sbírka děl.

A malá sbírka navštívených tunelů.

Vraceli jsme se do Helsinek trajektem asi v půl osmé, "domů" na parkoviště jsme šli pěšky přes město a ještě se stavovali na nákup a na procházku po místním slavným hřbitově... No co vám budu povídat, dorazili jsme po desáté, vyhládlí a ucouraní a těšili se, až si uvaříme véču a padnem. Jenže sotva jsme odemkli auto, zastavil kousek od nás borec na kole a během pár vteřin, co si nás prohlížel, mi bylo jasný, že něco chce... Přišel se nás zeptat, jestli se tady s "takovýmhle autem" může normálně zadarmo parkovat, nacož jsme mu řekli, že snad ano, protože my to tak děláme už třetí den. Z borce se vyklubal Němec, kterej je na zkrácené asi měsíční cestě po Evropě - jak jinak než dodávkou... Jenže je to jelito, zaparkoval si auto "někam ke hřbitovu", vydal se na projížďku na kole a teď už 4 hodiny hledá svoje auto, protože nemůže najít buď správnej hřbitov, nebo správnou stranu hřbitova (nedivím se, ten hřbitov tam u nás byl tak velikosti průměrný český vesnice..) a navíc si ani nevzal mobil, aby se podíval do map... "Takže tys zaparkoval auto, nevíš kam, jel jsi na kolo, a teď nevíš kde máš auto a nemáš mobil..?" No vyloženě nám němčík zvednul náladu, to vám nebudu lhát. Mezitím se přidali i briťáci odvedle a naše véča a padnutí se pomaličku odsouvaly do nedohledna... Po nějaký době němčík zahlásil, že teda jede najít svojí dodávku a že přijede sem za náma, že to tam je super. A vážně za pár minut přijel. :)
Takže ten večer jsme tam byli my, dva briťáci, co čekali na ruský a čínský víza (jo, chtějí tam jet dodávkou) a pomatenej němčík, kterej měl s sebou v dodávce kolo, surf a kajak... Bylo to hrozně fajn! Tohle byli první dodávkoví mlaďáci, který jsme na cestě potkali, a navíc byli děsně přátelští, pořád jsme se tam potkávali a hodně si povídali, večer si spolu dali pár piv... Ani se nám od nich nechtělo, ale už bylo vhodný se chystat k odjezdu. Se všema jsme se rozloučili asi 4x, protože jsme jim řekli, že ráno jedeme pryč, ale z rána se nakonec stal podvečer... Takže oni se s náma loučili vždycky, když se někam vzdálili, protože o to nechtěli přijít, ale pak se vrátili a my tam ještě pořád byli a makali. :)

Podvečer v Helsinkách z našeho Čendy.

Výhled na západ slunce přímo z postele. :)

Sousedky běhající neustále kolem.

Naše slavné parkoviště a naše banda - modrý Čenda, červení briťáci, bílý němčík.

Ale nedá se nic dělat, další noc už jsme nechtěli trávit v Helsinkách, bylo na čase se posunout trochu dál a užít si další dobrodrůžo...