Finsko - Střední Finsko, Lakeland, Oulu
sobota, srpna 12, 2017
Tohle je hodně dlouhej článek, ale neděsila bych se, většina jsou klasicky fotky. :)
Já začala lézt teprve letos v létě - vlastně asi poprvé na skále jsem byla v červnu v Itálii... :) Ale děsně mě to baví, což samozřejmě dělá radost i Michalovi, protože ten se snad na skále musel narodit. Jenže obecně je pro mě sport spíš sprostý slovo, takže nemám žádnej sval a žádnou sílu, a tak potřebuju jako začátečník lézt hodně lehké cesty. No někdy je to peklo, najít něco, co by mi vyhovovalo. :) Ale asi se to lepší, čím dál víc věřím svým lezeckým botkám, zjišťuju, že mě fakt udrží i na místech, kde bych dřív přísahala, že mě nemají jak udržet. Jen by to chtělo ten trénink trošku častější, což zrovna v Pobaltí a ve Finsku moc nejde...
V téhle první lezecké oblasti se našly nějaké lehčí cesty i pro Nikoláče, ale děsně jsem si zafňukala a moc mi to nešlo... Tady ale nejlepší bylo, když se po chvíli u skal objevila nějaká osamocená paní, že jede z Helsinek domů do Tampere a cestou si chtěla zalízt. Parťáka nenašla, tak vyrazila prostě sama. No měla kliku, narazila na nás a později ještě na další bandu Finů, takže společnost na lezení se našla. Ale na to, že to byla mamina, která si jen tak odběhla na skálu, nás pěkně dostala, protože i ty těžší cesty přehopkala jako by vůbec o nic nešlo. Navíc tyjo sama, na skály uprostřed ničeho. No boží. Byla ale (klasicky) děsně přátelská, povídala si s námi, dala nám tip kde přespat příští noc a zvala nás ať se zastavíme u ní, jestli pojedeme přes Tampere.
Nějak jsme nepochopili poznámky o chladných a odtažitých Finech... Jsou na nás neskutečně milí! Každej tady umí anglicky, v obchodě stačí říct "Hello" a oni automaticky, ochotně a bez problémů přepínají do angličtiny. Na skalách a v sauně si s námi lidi povídají - odkud jsme, občas pak následuje zděšená otázka co tady, tak daleko, děláme. V obchodech se prodavačky usmívají. Karavaňáci nás zdraví. Je to kouzelný.
 |
| A takhle to dopadá. :) Nebezpečný to není, ale já jsem prostě obecně jelito, natož na skále. |
Po lezení jsme se přesunuli k jezírku, který nám paňmáma poradila. A to bylo zase blaho. Zaparkovat jsme museli v lese a k jezírku to byl kousek pěšky, ale tam jsme se možná poprvé setkali s tou pověstnou finskou otevřeností a přístupností pro všechny... Ohniště, rošty, kůlnička s připraveným dřívím a novinami... Lidi grilovali, rybařili (hrozně se tady rybaří!)... Všude kolem spousty lesních jahod a hrooomady borůvek. No, hned ráno jsme si umíchali zrní k snídani, sbalili jógamatky a vyrazili k jezírku. Našli jsme si plácek v lese hned na břehu jezera, protáhli se, nasbírali čerstvé borůvky do svýho zrní a posnídali s nohama v jezeře... Blaho. A to byl teprve začátek všeho. Před dvěma týdny. Teď už jsem všechna ta jezírka přestala počítat. Jedno je jistý - tohle mi bude děsně scházet. Jako mi po práci v Alpách chybí všudypřítomné zasněžené štíty obrovských hor, bude mi po tomhle výletě chybět možnost přespat každý den u jiného nádherného jezírka v božské přírodě.
 |
| Vše je přichystáno, jen si zatopit... |
 |
| Ranní jóga na čerstvém vzduchu. |
 |
| Potom snídaně s čerstvým zobem. |
 |
| A nožky ve vodě - přeci jen jsme oba vodní znamení. ;) |
 |
| Náš další nocleh... (Foceno v 10 hodin večer) |
 |
| A náš další nocleh... |
 |
| Kouzelnej les - úplně tady vidím ty druidy a víly... :) |
 |
| Jako ryba ve vodě :) |
 |
| Jedna z mnoha výhod pobývání na místech bez lidí..? Nemusíme sušit plavky :) |
Finsko je zemí tisíců jezer a to je rozhodně pravda - mají jich tady něco kolem 200 tisíc, skoro 10% Finska jsou jezera - což je stručně řečeno hrozně moc. V těch jezerech jsou taky další tisíce ostrovů, je to neuvěřitelný. No a nejvíc těch jezer a ostrovů je v oblasti centrálního a východního Finska, které se někdy říká Lakeland - něco jako Krajina jezer.
To bylo malé informativní okénko a teď popojedem...
Dojeli jsme tedy k náhodně objevené jeskyni Hitonhauta (což znamená něco jako Ďáblova hrobka). No... Dojeli je asi příliš silné slovo. Dojeli jsme na místo, kam nás navedla navigace. Já si ale předem moc nezjistila přístupové cesty, takže naše cesta skončila před závorou někde uprostřed lesa, ale řekli jsme si, že ten 1,5km v pohodě dojdeme, to je přeci pár minut.
To bylo malé informativní okénko a teď popojedem...
Dojeli jsme tedy k náhodně objevené jeskyni Hitonhauta (což znamená něco jako Ďáblova hrobka). No... Dojeli je asi příliš silné slovo. Dojeli jsme na místo, kam nás navedla navigace. Já si ale předem moc nezjistila přístupové cesty, takže naše cesta skončila před závorou někde uprostřed lesa, ale řekli jsme si, že ten 1,5km v pohodě dojdeme, to je přeci pár minut.
Asi o dvě hodiny, tři špatné odbočky, dva potůčky, tři kilometry borůvčí, obří hromadu balvanů a jednou obejitou rokli později jsme (díky Michalovo zavelení á la mám toho dost, střihneme to přímo tudy) došli k informační tabuli, ke které bychom možná byli bývali mohli nějakou jinou cestou dojet... Chtěli jsme si ještě ten den zalízt na skalách, takže co vám budu povídat, Michal z mých orientačních a organizačních schopností nebyl úplně nadšen. ;) Nicméně jsme se napojili na správnou trasu a následoval ještě kus cesty podmáčeným lesem a kluzkým kamením. Nakonec jsme přeci jen došli k jeskyni... jeskyňce. Z fotek jsme nějak čekali, že se dá dostat dovnitř a zvenku to vypadalo skoro drsně, ale ono to bylo jen takové mělké roztomilé cosi. Hned naproti jeskyni byl malý vodopádek a bylo to zkrátka takové pěkné klidné místečko uprostřed rokle.
 |
| Vítané osvěžení u vodopádku po cestě-necestě. |
Všechno dobře dopadlo a my jsme se pozdě odpoledne přeci jen přesunuli ke skalám na lezení. Měla to být oblast s hodně lehkými cestami, vhodná pro začátečníky... A ono fakt! Bylo to skvělý. Vylezla jsem si asi tři cesty, což je na mě fakt hodně - už jen proto, že mám nový lezečky, a to děsně bolí. Lezečky se totiž musí kupovat menší, než normální boty, aby se v nich noha nepohnula... Takže si představte balancovat na skále na špičkách palců v botách o 1,5 velikosti menších. :)
 |
| Támhle jsme byli! |
 |
| Ultračisté jezírko s hladinou jako zrcadlo... Jak jinak, než další z našich noclehů. |
 |
| No a další jezírko i se skokanským můstkem? Proč ne. (Foceno v 11 hodin večer.) |
Po pár dnech jsme konečně přejeli do Oulu, města přibližně v půli Finska, o kterém jsme věděli jen to, že tam je plovoucí sauna a že bychom do ní rozhodně rádi zašli. Pronajali jsme si pokoj v bytě u nějakýho mlaďáka - vyklubalo se z toho spíš něco jako kolej a tomu i odpovídalo (ne)vybavení bytu. Vlastně nám to bylo dobrý jen k využití koupelny a prádelny, pánčto v Čendovi se i líp vyspíme, i si líp uvaříme... :) A taky jsme se zpátky do něj už po první noci tak těšili! Dali jsme tam ale dvě noci a druhý večer se vydali právě do sauny... která ale byla tak nacpaná, že se na ní stála fronta a nás docela přešla chuť na tísnění se v maličkém prostoru spolu s hromadou dalších upocených lidí. :)) Z Oulu tedy byla jen procházka a další čerstvě upražená káva do našich zásob. No a frčíme dál, jak jinak.
 |
| Market v Oulu - Kauppahalli |
 |
| Market uvnitř. (Už jsem říkala, že Finsko není zrovna přelidněný..?) |
 |
| Kafíčko z místní pražírny. |
 |
| A slavná plovoucí sauna. Škoda že není vidět ta fronta na břehu... |
 |
| Oulu je hrozně krásný zelený město. |
Dál jsme přejeli jen asi půl hodiny za Oulu, ke Koiteli, což je taková hezká oblast kolem řeky - visuté mosty, spousta balvanů, peřeje... Zase jsme se hodně kochali, to je jasná věc, a byl to zkrátka další perfektní nocleh.
 |
| Perfektní vana pro večerní lázeň. (Foceno zase skoro v 10 hodin večer. Tma tady vážně není.) |
Co jsme našli další večer, nás taky docela dostalo: na břehu jezera přístřešek, ohniště, dříví, konvička a všude kolem klasicky milion přerostlých borůvek a tadytěch jejich severských bobulí, který ani nevím, jestli mají český jméno... Nicméně jíst se to dá, takže parádička.
 |
| Šťastnej Myšák, protože jídlo. |
 |
| Šťastnej Nikoláč, protože jídlo. |
 |
| Cloud berry, nordic berry, česky nevím. |
 |
| Taky si umíme udělat sobotní mejdan ;) |
 |
| Ale teplo tady není, no... (Mimochodem, to jsou ty kalhoty!) |
Takže tohle by bylo shrnutí posledních dvou týdnů... Pořád se jen suneme na sever, acháme a ocháme nad krásou místních jezírek, já oblíkám čím dál víc vrstev...
A příště už polární kruh a Laponsko! ;)
0 comments