Typické červené domečky už úplně všude.

Myšák nahodil...

... a ulovil!

K véče jsme si tedy ogrilovali rybku a klobásy a celý den byl završen naprosto famózním západem slunce nad horami a okolními ostrůvky.

Ty ostrůvky vypadají, jako by v moři spali draci, co se probouzí jednou za sto let... :)

Další den samozřejmě zase celý propršel, takže jsme ho strávili v Čendovi trochu prací, trochu psaním blogu, trochu čtením a trochu spánkem... :)

Zato když nazítří vysvitlo slunko, urychleně jsme sbalili lezecký cajky a vyrazili na nedaleký hřebínek trochu si zalízt.

Ty výhledy za to stojí!

Zima nás ale začala vyhánět z Lofot pryč, začíná to být fakt neúnosný, takový teploty v létě...
Při odjezdu z ostrovů jsme to vzali kolem železné sochy instalované na mořském břehu. Norsko je poseté těmihle náhodnými uměleckými dílky a je to rozhodně příjemné.




Vzali jsme to tedy malou objížďkou přes Grovfjord mimo hlavní silnici, a to se rozhodně vyplatilo.
Chvíli to tedy bylo poněkud... nejisté. Protože Čenda začal trucovat a během jednoho dne nám přestalo fungovat řazení, startování a navíc docházela nafta... Nešlo zařadit prakticky nic vlevo - jednička, dvojka. Startovat už jsme museli vyloženě přes kleště - otočit klíčkem, vyřadit, zabrzdit, přiložit kleště na kontakt pod kapotou a ta-dá, může se jet. A benzínka v těchhle končinách byla skoro nejistá. Nicméně řazení vyřešila trocha pásky, za startování nakonec mohl vyhozený kabel a minibenzinka byla cestou. Takže konec dobrý, všechno dobré.
Odměnou za tento zážitek nám bylo nalezené místo ke spaní. Projížděli jsme kolem hor a jezera, které bylo zase jako zrcadlo a pořád nikde žádné místo k zastavení. Až najednou se před námi objevilo odpočívadlo, od kterého vedla cestička k jezeru a přímo na břehu stolek s lavicemi... Lahoda! Pořádně jsme se nabalili a dali jsme si véču dole u vody, protože tohle bylo jedno z nejkrásnějších míst, kde jsme zatím mohli večeřet.

Piknikové místečko večer

Zrcadlo večer, tady už mi nad tou nádherou docházejí slova :)

Příprava na večeři.

A piknikové místečko ráno.

Nadcházející ráno bylo nejteplejší za posledních několik dlouhatánských týdnů. Snad poprvé jsem sundala mikinu a chvíli se dokonce(!) i opalovala! Tenhle jediný teplý den široko daleko mi dodal energii na několik dalších dní!

A to už jsme ale vlastně na pevnině a další pokračování by bylo už neúnosně dlouhé, takže si to nechám na příště...