Čendu jsme zaparkovali hned vedle moře na kraji Kodaně, asi 5km od centra. Místečko to bylo rozhodně super, veliké prázdné zelené parkoviště, piknikové stolečky, minipláž, spousta lodiček... Taky výhled na nějaký továrny, komíny a spoustu větrných turbín. 

Do Kodaně jsme se vydali nadvakrát - hned v den příjezdu odpoledne a ještě druhý den. Pokaždé jsme šli tam i zpátky pěšky prakticky tou samou trasou, protože přes ty kanály se od nás do centra moc nedalo dostat někudy jinudy (a po těch čtyřech cestách bych to trefila už i poslepu). 

Naše cesta náhodou vedla přes Christianii, což bylo rozhodně super, protože jsem tak měla několik příležitostí to tam hezky okouknout.

Christiania je automomní anarchistická oblast v Kodani, která si žije naprosto vlastním životem. Je to čtvrť hipíků, umělců, anarchistů a dalších lidí, kteří odmítají život v naší klasické konzumní společnosti. Žije tady necelá tisícovka lidí a společně tvoří komunitu, kde všechno funguje... tak nějak jinak. Například si v Christianii nemůžete koupit dům. Můžete si o něj zažádat a pokud se budete líbit jakémusi jejich orgánu, který o tom rozhoduje (tak moc jsem to nezkoumala), tak vám ho prostě přidělí. Stavět se tam může libovolně, proto to tam trochu vypadá jako v nepovedený zahrádkářský kolonii cirkusáků, ale mně se to líbí. Je to punk.
Celou Christianií se line vůně marihuany, na každý lavičce sedí někdo, kdo zrovna kouří svýho ranního/odpoledního/večerního jointíčka. Konzumace marihuany je v Christianii všeobecně tolerovaná a je to rozhodně poznat. Taky proto se tam například nesmí utíkat - mohlo by to z pochopitelných důvodů zbytečně vyvolávat paniku. ;)




Jak už to tak bývá (a bystrý čtenář už si jistě všiml), města nejsou místa, kde bychom potřebovali trávit kotel času a kde bychom nějak extra plánovali a vytipovávali si, co vidět. Mě města baví, ale ideální je strávit na jednom místě tak 5 dní a v klidu se jen tak potulovat po okolí, člověk tak nejlépe nasaje atmosféru místa. Jenže něco takovýho jako 5 dní v jednom městě bych Michalovi snad ani nechtěla způsobit. Vlastně si myslím, že kdybych navrhla "A nevynecháme tu Kodaň?" mohlo by hrozit, že radostí proskočí střešním okýnkem...
Čímž vám jen chci naznačit, že o Kodani vám opět klasicky nic nepovím, nic nedoporučím. :)

Mně se v Kodani líbily staré cihlové a různě šedé domy, kanály a všechny ty lodě. Částečně se mi taky líbilo, že je to šíleně cyklistické město - ale tak městsky cyklistické, tzn. spíš lidi na rozhrkaných plečkách (jako v Hradci), než zběsilí sportovci (jako v Oslu). Jenže obyvatelstvo Kodaně se tváří dost chladně a shodně s tím taky jezdí dost bezohledně... Nevím, jestli má cyklista v Dánsku naprostou přednost, ale chovali se tak, občas i vůči chodcům. Škoda.
Pro mě tohle, spolu s všudypřítomnou šedí, továrnami u pobřeží a špínou ve vodě, byly jen takové drobnůstky, které nepůsobí skvěle, ale co - je to prostě město. Zato Myšák se vedle mě ploužil tak trochu jako zombie. :) V tomhle případě buďte rádi, že blog nepíše on - nebylo by to veselé počtení. Kodaň ho naprosto zmohla, ale já se mu vůbec nedivím.

První den jsme se delší procházkou přes město vydali hlavně na botanickou zahradu, kterou jsem moc chtěla vidět. Bohužel jsme dorazili asi na poslední hodinu, kdy bylo otevřeno, a obrovský palmový skleník už byl zavřený. I tak to byla ale nádhera a hlavně oáza klidu uprostřed té šedé džungle. :)

Botanická zahrada.

Palmový skleník.

Šlofíček. :)

Odpočinek na vrcholku jediného kopce široko daleko.

Druhý den jsme prošli druhou část centra, proběhli pevnost a podívali se na veleslavnou sošku Malé mořské víly.

Nové budovy kolem přístavu.

Budova opery

Přístav Nyhavn

Dánské královské divadlo

Frederiks kirke - mramorový kostel

Interiér kostela

Plánek pevnosti Kastellet ve tvaru hvězdy

Větrný mlýn u pevnosti

Socha Malé mořské víly

Malá mořská víla je bronzová soška z roku 1913 a jakožto symbol Kodaně je to asi nejslavnější a nejnavštěvovanější místo tady. Šli jsme se tam podívat, protože je to pro Kodaň něco jako Socha svobody pro New York... Na fotkách většinou vypadá hezky - malá, křehká mořská víla, sedící na kamenech v moři... Jenže realita na místě není ani zdaleka tak malebná:

Továrny v pozadí, davy lidí v popředí...

Tady si všimněte, jak býkům svítí nozdry... :))

Nevíme sice, co je tohle za pána, ale jeho vyplutí působilo děsně důležitě...

Po Kodani jsme se vydali do Koldingu. V Koldingu pár let bydlela jedna slečna, jejíž blog jsem sledovala, a tak jsem se chtěla podívat do míst, o kterých jsem tolik četla.
Bohužel zrovna (to je náhodička) nebylo úplně nejlepší počasí, takže jsme spíš jen rychle proběhli centrum. V centru Koldingu je jezero (i s vodotryskem!) a vedle jezera na kopci stojí krásný hrad, kde je tuším muzeum, ale tam jsme nešli. Uličky města jsou moc hezké, ale zrovna tou dobou dost prázdné...
Takže jsme se trochu prošli, dali si kafe a nějaký mls a vydali se zpátky k Čendovi. Toho jsme zaparkovali u krytého bazénu, kde je parkování na 4 hodiny zdarma - to nám stačilo bohatě.
Do dvou hodin jsme byli zpátky a zírali na papírek vložený do plastového pouzdra, strčený za stěračem...

Hrad v Koldingu

Jezero pod hradem (vlevo bazén, u kterého parkuje Čenda s pokutou).

Cappuccino a dvě dánská cosi, co mají určitě svoje jméno, ale pro mě je to přerostlý muffin.

A pokutička na závěr.

Usoudili jsme tedy, že to nejspíš bude pokuta (děsně nám to pálí, já vím). Jelikož na papírku stálo Kolding kommune, kolem čehož jsme před chvílí prošli a vypadalo to jako úřad, vydali jsme se tam i s papírkem zpátky, aby nám to někdo vysvětlil. Vešli jsme tam, zkusili se v jedné kanceláři zeptat, jestli někdo mluví anglicky a mezi několika zmatenými pohledy vstala starší paní a přišla k nám. Chvíli nechápala co po ní vlastně chceme, jestli to jdeme zaplatit, nebo co... Když pochopila, že to nejdřív chceme vysvětlit, nanavigovala nás o několik ulic dál, a tak jsme se vydali zase někam jinam.
Došli jsme do další kancelářské budovy, která už ale vypadala míň jako úřad - příjemněji. Dole byl takový ten automat typu zmačkni co potřebuješ a někdo přijde. Asi napotřetí přišla konečně paní, která měla na starosti to, co jsme potřebovali. Mezitím se k nám přidal ještě páreček Francouzů, kteří měli naprosto stejný problém, jen na jiném (zrovna tak neplaceném) parkovišti. Nicméně paní nám vysvětlila, že v Dánsku všude musíme mít parkovací hodiny, kde si nastavíme čas v kolik jsme přijeli... Což jsme samozřejmě nevěděli. (No možná jsme to tušili. Ale ne že za to dávaj pokuty!) Případně že stačí napsat to za okno na papírek. Ale že teď už se s tím nedá nic dělat, pokuta je daná, musíme platit. Přišlo nám to všem trošku nefér, že takhle kasírujou evidentně auta cizinců, kteří o tom pravděpodobně neví...  A navíc 510,- dánských korun, což je skoro 1.800,- našich.
No nic, co se dá dělat, neznalost neomlouvá, tak tedy zaplatíme. Jeeenže - zaplatit to můžeme jedině na poště, což znamená výlet už na třetí místo kvůli jedný blbý pokutě. A Čenda zatím stále stojí na tom místě, kde dostal pokutu, a kdo ví, jestli by nemohl dostat ještě jednu takovou... Našli jsme si tedy poštu, celkem rychle se dostali na řadu a že teda bychom rádi zaplatili tenhle lísteček. Na což nám paní řekla, že platit můžeme jedině v hotovosti. Michal na ní vrhnul nevěřícnej pohled (to bych vám přála zažít, jak kdyby viděl UFO), vyhrknul jestli jako vážně a když paní přitakala, že jako vážně, Michal prohlásil: "Jsou to kreténi, nic platit nebudem," otočil se a odešel.
Je to už hezkých pár týdnů, teď jsme už v teple domova a jen čekáme, kdy nám ta pokuta dorazí poštou... Společně s norskými poplatky za silnice.

A třetím a posledním místem, které jsme v Dánsku navštívili, je stařičké roztomilé městečko Ribe na západě Dánska. Ribe je nejstarší město Dánska - první zmínky o něm jsou už z asi 9. století (což je také první záznam v jejich seznamu biskupů ve zdejší katedrále). Celé městečko je tak zachovalé, že máte pocit, jako byste se ocitli ve středověku. Katedrála je z 12. století, nakoukli jsme i dovnitř (protože doslova lilo jak z konve a prostě to nešlo jinak, než se rychle někam zašít). Bylo mi líto, že tak lije, protože Ribe by si rozhodně zasloužilo, abychom se po něm trochu prošli, je to fakt nádhera, všechny ty malý cihlový a polodřevěný domky, dlážděný uličky, roztomilý lavičky... Ale fakt se to nedalo.

Náměstí a katedrála v Ribe.

52 metrů.

Interiér katedrály.

Varhany - vždycky super.

Poněkud zvláštní výzdoba katedrály.

Je libo nějaké boží výpočty..?

Jak jste si možná (ne)všimli, na žádné z fotek není sluníčko... Já si myslím, že něco jako sluníčko v Dánsku prostě neexistuje.
My ho teda za celou dobu nezahlídli.
Jakým dojem v nás Dánsko zanechalo, si zkuste představit sami... :)